Jednoho březnového rána jsem se rozhodl vydat na svůj první foto lov volně žijící zvěře. Jako nezkušený fotograf této tématiky si nastavuji nízké cíle. Zmapovat terén, kde jakou zvěř můžu potkat a pokud zvěř náhodou mými hrošími kroky nevyplaším, tak se ji pokusím zachytit.

Vstupuji do malého lesíka mezi Novou Bělou a Krmelínem. Vidím, jak se mě leká veverka a ihned pádí po kmeni stromu směrem vzhůru. Jakmile je bezpečně vysoko, tak mi pózuje a já fotím svoji první fotografii.

Během chvíle jí to omrzí a mizí v korunách stromů. Já postupuji dále rozbahněným lesem dokud mě nevyleká zajíc, který je ode mě sotva dva metry, když se dává na úprk (Jak moc se lekám, Vám psát nebudu :)). Všímám si srnek, které se pasou na poli. Zalehnu na zem, chvíli je pozoruji a vyfotím pár fotek. 

O chvíli později slyším šustění trávy. Ohlédnu se a vidím zajíce, jak si hopsá po lesíku kolem mě, jako kdyby se nechumelilo. Po chvilce se na mě podívá a já mu udělám profilovku. Moc ho to nebere a tak hopsá pryč. 

Procházím lesem dále, nechtěně plaším snad celý revír. Všímám si, že ptákům asi nevadím a tak pořizuji další snímky 

Po dvou hodinách vycházím z lesa, sleduji zajíce honící se na poli a loudavým krokem jdu k autu. V hlavě se mi honí myšlenky, že fotolov předčil má očekávání a jsem natěšený na další ranní focení (pozn. autora:další fotov vyšel s fotografiemi na prázdno). Nasednu do auta a nabírám směr práce.

 

Leave a Reply

*

*